Brazilec Carlos Henrique Kaiser byl vždycky mužem bez talentu a zábran. Zatímco Frank W. Abagnale se ve snímku Chyť mě, když to dokážeš vydával za pilota nebo lékaře, on předstíral fotbalové umění. Dokonale.

Dnes padesátiletý chlapík se může pochlubit skvělou kariérou. Na vrcholové úrovni strávil téměř dvacet let. Jako útočník, který nikdy nedal gól!

Jak to jen dělal? Forrest Gump brazilského fotbalu, jak mu přezdívají média, na to měl jednoduchý recept: v 80. letech navazoval úspěšně přátelství s nejlepšími hráči. Když na něj dostal některý klub doporučení od samotného Romária, smlouva byla na stole… Kaiser pak své zaměstnavatele mistrně oklamal. Pokaždé stejným způsobem. „Když došlo k podpisu, několik týdnů jsem předstíral, že nejsem v dobré fyzické kondici a že potřebuji čas,“ líčil v minulosti pro list Globo. Pak ho vyhodili. Ale práci si našel znova.

Takhle vyběhl s šéfy Flamenga, Botafoga, Fluminense, Vasco da Gama nebo Bangu. Právě v posledním jmenovaném klubu prožil nejdramatičtější okamžik svého dobrodružství.

Carlosi, nemáš sice natrénováno, ale potřebujeme tě. Jdeš na plac, zavelel kouč. Věděl, že je zle. Věděl, že se ztrapní. A že jeho vylhaná kariéra skončí.

Poradil si. Samozřejmě…

Když jako střídající hráč mířil na trávník, rozhodl se pro naprostou šílenost. Vběhl do sektoru hostí a začal se s fanoušky bít. „Rozhodčí mi dal okamžitě červenou kartu, zachránilo mě to,“ vzpomínal Kaiser.

Musel na kobereček k prezidentovi klubu a hrozil mu vyhazov. Ne, nedostal ho. Lhář všech lhářů přišel s historkou, která ho zachránila. „Bůh mi dal otce, který brzy zemřel. A oni křičeli, že je zloděj. Tohle jsem si nemohl nechat líbit,“ vymluvil se majiteli klubu. Kaiser obdržel novou smlouvu. Ještě za lepších podmínek.

Brazilský filuta používal nejrůznější triky, aby o svém talentu přesvědčil i spoluhráče. Jeho oblíbeným byly imaginární telefonáty v angličtině do Evropy. Hrál, že jedná s agenty velkých klubů. Jazyk neuměl, jen pár slov. I to ale stačilo, aby mu kabina uvěřila.

Po kariéře na starém kontinentu ostatně vždycky toužil. Sen se mu splnil. „Nadaného Brazilce se zajímavým životopisem“ ulovilo francouzské Ajaccio. Použil stejný trik: předstíral nedostatečnou kondici, únavu, zranění. Ve Francii nakonec zůstal několik let, gól nedal a dohromady odehrál jen několik desítek minut.

I dnes se největší podvodník v historii fotbalu drží u své milované hry, kterou nikdy neuměl. Živí se jako kondiční trenér.
SRC